Příkrov noci skrývá slzy mé

28. října 2012 v 11:37 | Cassie |  Poezie
Nemám romantiku a to znamená, že o ní neumím ani psát. Tahle zkomolenina vznikla před dvěmi lety na hodině chemie na popud spolužáka, který mi nevěřil, že dokážu napsat něco, co není hororově morbidní. A dokázala jsem to, i když je to příšerné. Zkrátka a dobře nejsem žádný básník.

Napsáno: Září 2010
Délka: Střední



Příkrov noci skrývá slzy mé

V záři slunce zapadajícího;
kráčím bosky po hebounké trávě,
myslím pouze na něho
a myšlenky třepetají se mi v hlavě.

Milovala jsem ho,
ale nebyla jsem milována,
cítila jsem chladnost jeho,
- byla jsem sama.

Chladný vánek počínající noci,
rozevlál vlasy mé,
stále jsem v jeho moci
a vzpomínám na oči uhrančivě zelené.

Jak toužila jsem, jen ruku vztáhnout -
dotknout se jeho havraních vlasů,
v jeho objetí vzlétnout;
proti proudu času.

Jenže teď tu kráčím samotná,
pod tichým příkrovem sametové noci
- jsem opuštěná a nešťastná,
a srdce mne bolí.

Slzy nechávám volně kanouti,
Nade mnou září vzdálené hvězdy,
já toužím vzplanouti
a to jen z mučivě nešťastné lásky.

Tajemná a nádherná,
stále stejná a přec vždy jiná,
romantická a zároveň krásně děsivá;
Noc se ke mne snáší
a skrývá slzy mé - jež kutálí se z mých tváří.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 3. prosince 2012 v 16:19 | Reagovat

Ti dám hrozný, taková krásná romantická věc! Byla by z toho krutá písnička...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama