Životní nesmyslnost

28. října 2012 v 13:52 | Cassie |  Úvahy
Napsáno: červen 2012
Poznámka: Úvaha nebo esej či co to vlastně mělo být. Na občanku. Měla jsem napsat svůj názor na smysl života či jak bylo to zadání, tak jsem psala. Nemohla jsem psát upřímně na plnou hubu, protože poslouchat kázání se mi opravdu nechtělo, takže jsou tam optimistické vsuvky. No nic.

Životní nesmyslnost

Smysl života? Život podle mě smysl nemá, a je mi jedno, co říkají ostatní. Víte, dívám se na lidi a pozoruji, že je vlastně celý život pouhá nezajímavá cesta z bodu A do bodu B. Všichni pořád někam spěchají, protože něco "musí udělat". Musí chodit do práce, do školy, obíhat úřady a tak. Prý je to tak na světě už zařízené, jistě, nejspíš je to opravdu nezbytné pokud chceme přežít život na naší zubožené planetě v téhle devastované společnosti. Já se ale ptám… jaký to má smysl? Opět zní odpověď, že žádný.

Někdo před nás vztyčil betonové sloupy, hranice, které bychom neměli překračovat, někdo nám nastavil denní rutinu a kolotoč života, který je prostě blouděním touhle společností a snahou vybojovat si vlastní místo v té spleti náležitých činností, které jsou předem téměř každému dány. Škola a pak vydělávání peněz prací (v případě, že nejste politik nebo něco takového…). Ovšem, ale proč to děláme? Abychom měli nejnovější iphone, notebook, značkové oblečení a hromadu dalších nepotřebných materialistických přání, ke kterým chceme dosáhnout.

Zajímalo by mě, jestli z toho má někdo radost, jestli to někoho opravdu naplňuje. Věci. Tak nepodstatné, ale pro dnešní obyvatelstvo tak nepostradatelné. Je to zvláštní. Já osobně bych byla šťastnější v jiném světě, ve světě, kdy si jídlo musíte ulovit, kdy žijete ze dne na den a bojujete o vlastní přežití, tam, kde si musíte vybojovat vlastní postavení rukama a talentem (stejně jako ve vlčí smečce) - ne původem, penězi a mocí. Ale to jsou jen moje fantazie, žijeme ve světě, kde není nic jiného než hierarchie peněz. Strach z mocných z nás dělá jen kolečka v soukolí, které se dále točí a je poháněno právě námi.

Znáte hru The Sims? Co když jsme jen hloupé postavičky, se kterými si někdo hraje, jsme jen produktem cizí znuděnosti. Jsme jen pouhé loutky, kterým připravuje osud někdo jiný, někdo, kdo se baví lidským utrpením a bezprávím. Třeba si s námi opravdu jen někdo hraje, třeba jsme jen pitomým makrosvětem v obrovském prostoru. Přirovnala bych to třeba ke stéblu trávy na naší planetě, co když jsme pouhým stéblem trávy někde jinde? Co když jsme jen součástí něčeho většího, něčím naprosto bezvýznamným, dílem nějakého… zahradníka. K čemu bychom tedy potřebovali nějaký smysl života, pokud jsme opravdu jen pěšáci na šachovnici.

Život bych vlastně přirovnala k CDčku, na kterém je mix písniček. Některé jsou ty, které milujete, jiné máte pouze rádi, některé vám nevadí, některé naopak ano a některé vám rvou uši a vy si řeknete "bože, vypněte to někdo, vypněte to, než to vypnu sám". Vypnete a končíte. Je to moje metafora k ukončení života, protože proč poslouchat nějakou skladbu, která nás vyloženě mučí. Patřím k těm, co už sahali po tlačítku off na rádiu, ale právě proto vím, že se může stát to, že písnička se najednou překlapne - může se stát, že to dokážete přepnout pomocí vůle, nebo pomocí okolí. A není fajn si vlastně poslechnout nějakou oblíbenou písničku?

Nejspíš je, je to fajn, ale víc ne… smysl života tam prostě nikde není. Ptala jsem se, co je pro ostatní smysl života a nic z toho mi nepřišlo dostatečně skutečně postačující. Jednou odpovědí bylo milovat - naivní, hloupé. Není to smysl života, je to pouze psychická lidská potřeba nebýt sám, nést s někým tíhu tohohle světa, najít alespoň částečné naplnění, ale cílem té těžké hrbolaté cesty, kterou nazýváme život, to není. Moje babička mi řekla, že vidí svůj smysl života v tom, aby se o nás postarala, nenechala vymřít svoji krev, svůj rod. Obdivuji ji, ale přesně z opačného důvodu nikdy nechci mít děti, krom jiných důvodů nechci, aby musely žít v tomhle světě. V tomhle hrozném světě, ze kterého bych sama nejraději unikla.

Další odpovědí byly peníze. Odporné naplnění života, nechápu to, peníze jsou zlo, hnus. Jeden můj kamarád mi řekl, že jeho smyslem života je hudba, říká, že kdyby nehrál na kytaru, tak by byl mrtvý. Přirovnala bych to k té lásce - je to jen jeden z dalších způsobů, kterými se snažíme zaplácat to prázdné místo, které v sobě máme, jen další způsob kterým chceme dojít k nějakému tomu naplnění. Něco, co nás z vnějšku uspokojuje. Pro mě je to třeba psaní, ale když se zamyslím… je to jen další prázdná činnost, která nám zkracuje čekání na smrt. Možná, že ona smrt bude smyslem života, protože ono samo žití či přežívání je vlastně jedno velké umírání. Možná, že děti mají smysl života, chtějí prožít dobrodružství, chtějí se na svět dívat nezkaženýma očima, ale tyhle děti v nás brzo umírají, čím dál dříve se snažíme dospět. A tím ničíme to nejlepší z nás.

Myslím, že v tomhle životě neexistuje naděje na objevení nějakého hlubšího smyslu, ale můžeme doufat, že po smrti bude něco jiného, lepšího, něco, kde nepůjde jen o odžití si svého kusu. Prozatím by si ovšem každý měl poslouchat ty svoje písničky, i když se tam občas objeví nějaké hodně nepříjemné. Třeba ta další bude právě ta vaše nejoblíbenější. A třeba taky ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama