Háv Smrti

5. prosince 2012 v 18:40 | Cassie |  Poezie
Věnováno Anye - neb je to psané na její přání.
Napsáno: 4. prosince 2012



HÁV SMRTI
Bledá pokožka
sinalá uhrančivá tvář,
při vstupu ladná otočka,
poutníku, utéct se snaž.

Zahráváš si, a víš o tom -
ale tohle není hra,
nebudeš mít možnost rozmyslet se potom,
z tvého myšlení bude jen ledová kra.

Pomalým avšak vznešeným
krokem se blíží,
sleduješ ji pohledem zděšeným
a oči se ti klíží.

Tvá mysl se půlí,
nutí tě rozhodnout,
udržet tě na světě pevnou vůlí
a nebo to tiše utnout.

Obejmeš a už nepustíš,
ono cosi, co je dokonalé a chladné,
v nekonečnosti světa se rozpustíš
a tělo tvé jen zvadne.

Neplač - nemusíš se bát,
odchod ze světa živých moc nebolí,
avšak může se stát,
že zabolí s tvou vlastní nevolí.

Bytost v kápi se sklání,
dotýká se líce tvé,
úsměv ve tváři je jen zdání,
čas už totiž neplyne.

V nekonečné oprátce temnoty,
vezme tě Smrt pod křídla svá,
ve víru opojné nicoty,
tě vědomí společnosti zahřívá.

Na nebi se zablýská,
upíráš oči vzhůru,
takové ticho nebývá;
hledíš ku Smrti trůnu.

Vážně tohle chceš?
Živoucí temnota se ti do očí dívá,
Semnou štěstí dosáhneš,
takového se ti ani nesnívá.

Ohřej se plamenem věčné noci,
konec se blíží,
již není pomoci,
rychlost tepu se ti sníží.

A končíš v těsném doteku,
s tou kráskou,
se Smrtí; s královnou parketu,
s tvou vysněnou láskou.

A teď už jen epitaf pro tvůj život mrzký,
vítr duje nad opuštěným hrobem tvým,
konec byl nečekaně trpký,
ale byla to tvá volba - já vím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 5. prosince 2012 v 21:53 | Reagovat

Ono cosi, co je dokonalé a chladné...úžasná definice smrti!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama