Září 2013

Setkání se zaklínačem

24. září 2013 v 2:04 | Cassie |  Mikrodíla
Napsáno do soutěže Nejlepší povídka na téma "Setkání s literární postavou" 24. září v brzkých ranních hodinách.
V mé povídce je zmíněn Geralt z Rivie, který je postavou ze Ságy o zaklínači (jedná se o povídky i romány). Autorem je Andrzej Sapkowski.
Povídka má 1 728 znaků včetně mezer.
Více nemá smysl prozrazovat, téma znáte, takže hurá do čtení a kritizování mého dílka.

_______________________________________________________________________________________________________

Setkání se zaklínačem

Procházím stromořadím a zapadající paprsky rudého slunce tvoří dlouhé stíny, které se po mně natahují, šmátrají, chtějí se mě dotknout. Okolí utichá a jediné, co slyším, jsou mé vlastní kroky a dech. Cítím jakési nenahmatatelné chvění ve vzduchu, jako by byl nabit elektřinou před bouří, ale po mračnech na nebi není ani památky.

Pokračuji směrem k lesu.

Nikterak mě neděsí noc a samota, která mě obklopuje, jsem s ní smířená. Nedostávám se nijak hluboko, připadá mi, že mě někdo pozoruje. Zastavuji a rozhlížím se. Čekám.

"Víš o tom, že jsem tu, fascinující. Vlastně… ještě abys nevěděla, když jsem tu kvůli tobě."

Spatřím ho před sebou - vysoký muž, zdobený jizvami z mnoha bitev, bílé vlasy. U pasu meč a na krku zaklínačský medailon. Je tu kvůli mně a teď není čas se na nic ptát.

Tasí meč a druhým po mně hází. Chytám jej a začíná šermířský tanec, první lekce.

Geralt ukazuje na měsíc, který stoupá vzhůru. Nechápu, ale pak to uvidím. Odporná kreatura, ghůl. Bok po boku mu čelíme. Vítězně. Boj nám ale trval déle, než jsme čekali.

Vycházíme z lesa a usedáme na louku. On se dívá na klenutou hvězdnou oblohu a já se ptám. Zajímá mě vše o zaklínačském řemeslu, od výcviku a mutagenů až po žold za zabití nestvůry. Chci vědět samozřejmě i další věci z jeho světa a o ostatních postavách, ale čas se krátí. Blíží se svítání.

"Víš, je to všechno skutečné nebo jen sním? Protože jestli se mi to zdá, tak se nechci nikdy probudit…" šeptám. Vědmák se jen usmívá.

"Ne, není to sen. Pokud si to budeš přát, mohu tě za rok ve stejný den vzít do svého světa. Marigold nechává pozdravovat a zve tě na pivo," mrkne a s těmito slovy zamíří zpátky k lesu. Meč v mé ruce zůstává.

Není mi záhadou, proč mám takové štěstí zrovna já. Stačí věřit.