Setkání se zaklínačem

24. září 2013 v 2:04 | Cassie |  Mikrodíla
Napsáno do soutěže Nejlepší povídka na téma "Setkání s literární postavou" 24. září v brzkých ranních hodinách.
V mé povídce je zmíněn Geralt z Rivie, který je postavou ze Ságy o zaklínači (jedná se o povídky i romány). Autorem je Andrzej Sapkowski.
Povídka má 1 728 znaků včetně mezer.
Více nemá smysl prozrazovat, téma znáte, takže hurá do čtení a kritizování mého dílka.

_______________________________________________________________________________________________________

Setkání se zaklínačem

Procházím stromořadím a zapadající paprsky rudého slunce tvoří dlouhé stíny, které se po mně natahují, šmátrají, chtějí se mě dotknout. Okolí utichá a jediné, co slyším, jsou mé vlastní kroky a dech. Cítím jakési nenahmatatelné chvění ve vzduchu, jako by byl nabit elektřinou před bouří, ale po mračnech na nebi není ani památky.

Pokračuji směrem k lesu.

Nikterak mě neděsí noc a samota, která mě obklopuje, jsem s ní smířená. Nedostávám se nijak hluboko, připadá mi, že mě někdo pozoruje. Zastavuji a rozhlížím se. Čekám.

"Víš o tom, že jsem tu, fascinující. Vlastně… ještě abys nevěděla, když jsem tu kvůli tobě."

Spatřím ho před sebou - vysoký muž, zdobený jizvami z mnoha bitev, bílé vlasy. U pasu meč a na krku zaklínačský medailon. Je tu kvůli mně a teď není čas se na nic ptát.

Tasí meč a druhým po mně hází. Chytám jej a začíná šermířský tanec, první lekce.

Geralt ukazuje na měsíc, který stoupá vzhůru. Nechápu, ale pak to uvidím. Odporná kreatura, ghůl. Bok po boku mu čelíme. Vítězně. Boj nám ale trval déle, než jsme čekali.

Vycházíme z lesa a usedáme na louku. On se dívá na klenutou hvězdnou oblohu a já se ptám. Zajímá mě vše o zaklínačském řemeslu, od výcviku a mutagenů až po žold za zabití nestvůry. Chci vědět samozřejmě i další věci z jeho světa a o ostatních postavách, ale čas se krátí. Blíží se svítání.

"Víš, je to všechno skutečné nebo jen sním? Protože jestli se mi to zdá, tak se nechci nikdy probudit…" šeptám. Vědmák se jen usmívá.

"Ne, není to sen. Pokud si to budeš přát, mohu tě za rok ve stejný den vzít do svého světa. Marigold nechává pozdravovat a zve tě na pivo," mrkne a s těmito slovy zamíří zpátky k lesu. Meč v mé ruce zůstává.

Není mi záhadou, proč mám takové štěstí zrovna já. Stačí věřit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Salindar Salindar | 24. září 2013 v 15:01 | Reagovat

Zajimave ale trochu kratke bude pokracovani nebo je to jen jednorazovka

2 Cassie Cassie | Web | 24. září 2013 v 15:19 | Reagovat

[1]: Povídka měla mít bohůmžel maximální délku 1 800 znaků i s mezerami. Takže tak. Pokud se jedná o pokračování - nevím, možná se ještě někdy za Geraltem podívám :)

3 Judy Judy | 24. září 2013 v 15:30 | Reagovat

Cassinka je šikulka :3 to pivo to zabilo :D úchavná jako vždy ;-)

4 On On | 24. září 2013 v 20:05 | Reagovat

Nádhera :-) škoda, že to musí mít jen 1800 znaků :-). Moc se mi to líbilo. Nemohu se dočkat, až napíšeš něco dalšího :-)

5 *Charlie *Charlie | Web | 26. září 2013 v 11:02 | Reagovat

Ach, viděla jsem komentář na svém blogu a úplně ve mě hrklo, čekala jsem kritiku, ale zlou kritiku, ale ty si mě dokonale překvapila a moc ti děkuju za tvé slova, i když mě uvedly do rozpaků a to já nerada..:D

Jinak tvá povídka se ti moc povedla. Jedna z těch lepších určitě. :) Líbí se mi hrozně popis okolí, já to tolik neovládám, takže obdivuju ty co ano..:D Rozhodně je vidět, že máš pro psaní cit a to se mi líbí.

Super, super. :)

6 Chrissie-bezvyznamu Chrissie-bezvyznamu | E-mail | Web | 27. září 2013 v 16:46 | Reagovat

Co mě zaujala nejvíc než samotná povídka je tvůj styl psaní. Velice působivé :) Jinak povídka se mi líbila,ale ten styl mě doslova fascinuje. Opravdu nádherné dílo :)) Přeji hodně štěstí :)

7 bad-day-bd bad-day-bd | 27. září 2013 v 17:54 | Reagovat

jediná chyba tejto poviedky je v tom, že nemohla byť dlhšia :) veľmi pekná vec

8 abigaill abigaill | 27. září 2013 v 23:19 | Reagovat

Vždy mě zajímá, kdo mi komentuje články a tak jsem zavítala sem a byla jsem velmi mile překvapena.

Tato konkrétní povídka se mi líbila, dočetla jsem jí do konce, což se mi zas tak často nestává v této soutěži, ale musím říct, že jsem trochu cítila, jak povídka utrpěla tím, jak je krátká. Jak musí být krátká. Nevím, ale nijak mě neoslovily ty krátké věty, díky kterým by to mělo být napínavější a působivější, na mě to dýchalo uspěchaností... Možná, že kdyby to nemělo povinný rozsah, neměla bych co vytknout, jsem přesvědčena o tom, že bys například boj rozepsala mnohem působivěji...

Naopak se mi líbil konec, stačí věřit, působí to na mě poeticky a je to tak říkajíc třešinka na dortu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama